Jak arteterapii ovládly živly

10. prosince 2015 v 20:39 | Kočičí zlato |  Deník
Tak jsem dnesla měla poslední hodinu arteterapie. Moc jsme toho za ten semestr nenamalovali, ale lepší něco než nic a rozhodně to byl příjemný Céčkový předmět.

Už nás nebylo tolik, protože zápočet jsme měli předchozí hodinu, tak jsem říkala holkám, že to dneska bude takové "intimčo". No, když nám pak zhasnul a zapálil svíčku, tak jsem se v duchu ušklíbla, že jsem se zase jednou trefila.

Pojal to trochu meditačně - zkrátka zhasnul světlo, abychom nebyli rušeni vnějšími podněty (ale pak stejně zapálil tu svíčku, ale to, že budou Vánoce) a snažil se nás naladit, abychom si trochu pročistili mysl, a pak nám řekl, co si máme představit.

Jako první přišla země. (To jsme ještě nevěděli, že po nás bude chtít živly.) Viděla jsem jak si do rukou nabírám hlínu. Ale. Neumím malovat ruce, a tak jsem "koukala" do sebe dál. Nakonec se mi alespoň vzdáleně promítlo tohle... i když moje představa byla docela živá, foukal tam větřík a traviny se pod ním ohýbaly.



Jako druhý přišel na řadu oheň. A já opět viděla ruku, tentokrát jsem v ní měla ohnivý plamen, se kterým jsem mohla manipulovat, jak jsem chtěla. Ale prostě ruce nemaluju. Poté jsem se ocitla u praskajícího ohně v krbu, u kterého se vyhřívala krásná zrzečka. A protože jsem prostě na kočky, tak jsem se pochopitelně věnovala pozornost hlavně jí. Přiznám se, že s výsledkem jsem spokojená, i když nejsem žádná malířka, ale zkrátka se mi zalíbilo, jak jsem tento element pojala :) (za to může ta kočka!)


Předposledním živlem byla voda. Tady jsem zápasila. Jako první představa se mi promítl bublající potůček, někde v lese na horách, s barevnými oblázky a ledovou průzračnou vodou. Hned na to se objevila další představa - kapka stékající z listu. Ani jedna z těchto představ není na nakreslení jednoduchá, ale šáhla jsem samozřejmě po té jednodušší. Výsledek mě moc nezaujal, nevěděla jsem si s tím rady, ale ostatním se líbil.


A jako poslední element jsme malovali vzduch. Tady má představa byla jasná. A jo, přikrášlila jsem si vlasy.


Na závěr jsme si všechny naše kresby prohlídli a trochu rozebrali. Lidé byli ruzní. A jejich malůvky byly různé. Umělkyně se nechala unášet, Paní Upovídaná na sebe prozradila, že se tak trochu zabývá okultismem (okultismus je divné slovo, zní to zle)... přírodními silami (jak jinak pojmenovat něco, co nechci nazývat okultismem ani magií?), Paní Oranžová nám ukázala, jak moc miluje hory a jak moc se jí stýská po dceři. Pan Amerikán mě opět a zase utvrdil, že je praktik (a pyroman? Na papíře mu hořel barák :D) a jedna dívenka, to pojala úplně jinak než ostatní (nepochopila zadání, ale výsledek byl zajímavý a řekla bych, že to vlastně vůbec nebyla chyba :)...

A já? Já mám prý netradiční pohled na svět.
No, nevím, jsem cynická, mnohokrát slepovaná a znovu rozbíjená bytost, někdy jsem zlá, jindy bych se pro rozdala pro svět rozdala, a někdy bych už chtěla ležet v hlíně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nany Nany | Web | 17. prosince 2015 v 22:03 | Reagovat

Ten oheň je supr. Taky mám ráda kočky.

2 Kočičí zlato Kočičí zlato | Web | 17. prosince 2015 v 22:33 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama