Prosinec 2015

Všechna má předsevzetí...

31. prosince 2015 v 22:16 | Kočičí zlato |  Deník
Obvykle si předsevzetí nedávám, když člověk chce změnu v životě, má se do práce pustit hned. Ale poslední dobou bývám hodně zasněná a přemýšlím. Nový rok je ideální příležitostí s tím konečně začít něco dělat… a že to teda nebude krátký soupis.
  1. Začít se konečně učit na zkoušky a LS pokud možno si vzít něco do předtermínu, ideálně se zkusit učit souběžně, ale v tomhle směru zase nehodlám mít na sebe kdo ví jaké požadavky, protože vím, jak to zkrátka chodí.
  2. Zhubnout. Teď je to opravdu potřeba, pro sebe jak z psychických tak zdravotních důvodů. Alespoň 5 kg. Ideálně však deset až patnáct.
  3. Vůbec o sebe začít trochu víc pečovat. Jak o tělo, tak o duši.
  4. Zapracovat na sebeúctě a sebevědomí.
  5. Trávit více času s přáteli. Bylo by fajn alespoň jednou do měsíce si někam vyjít, nebo s nimi jen tak posedět doma.
  6. Začít opět trochu kulturně žít - knihy, kino, divadlo…
  7. Na podzim by bylo možná fajn začít chodit do tanečních, do kterých jsem na gymplu nechodila, protože můj tehdejší přítel tam chodit nechtěl. Tento bod ale nejspíše splním jen pokud si někoho najdu. S tím se pojí další bod.
  8. Naučit se říkat ano. Dát lidem šanci, neházet je všechny do jednoho pytle. Zapomenout na ex. Začít žít proboha!
  9. V létě by možná bylo fajn si něco vydělat. Láká mě hodně práce v zahraničí, ale zároveň mám strach. Mám strach ze spousty věcí. Proto bych tento bod chtěla věnovat překonávání strachu.
  10. Nechat minulost minulostí. Myslet do budoucna, ale žít především přítomností. Poslední dobou jsem hodně zasněná… znáte to, takové to uvažování co by, kdyby… je to přirozené, vlastně je to prostředek psychohygieny. No, ne pokud tím strávíte většinu dne. Takže snažit se zůstat spíše nohama na zemi.
  11. Příští Silvestr strávit jinde než u rodiny. Letos na mě hodně dopadá osamělost. Navíc mě ex nezapomněl obvinit, že jsem kurvička, i když poslední kluk, se kterým jsem něco měla, byl on. Je mi prostě na nic. Vím, že s přáteli by mi teď bylo lépe.
  12. ... taky by bylo fajn trošku častěji uklízet pokoj ...
  13. Objevovat nové věci a věnovat se tomu, co mě baví.

... To je přibližně vše. Pokud splním alespoň něco z toho, budu ráda. Doufám, že budu dostatečně silná a příští rok bude alespoň o něco lepší, než ty uplynulé...

Vám všem rovněž přeji vše nejlepší do nového roku, ať všechna vaše trápení se rozplynou a nové nepřicházejí... a pokud přijdou, buďte silní a bojujte.

Šťastné a veselé! :)

24. prosince 2015 v 15:41 | Kočičí zlato
Když už přišly ty Vánoce, tak bych vám všem ráda popřála ať je máte šťastné a veselé, ať je Ježíšek štědrý, ať si svátky užijete v klidu a míru a do nového roku vše nejlepší :)

Vysokoškolákům přeji hodně zdaru při zkouškách! :) Já netuším, kdy se začnu učit -_-.


Vánoce tady a venku jaro. Tak alespoň trochu snížku na přání neuškodí :)

Místo pro pěkné věci

23. prosince 2015 v 19:27 | Kočičí zlato |  Kecy v kleci
V poslední době na mě padl takový… kulturní splín. Na světě je spousta talentovaných lidí. Malířů, architektů, spisovatelů, básníků, švadlen… a jinak zručných či nadaných lidí. Vidíte to všude - na internetu na FB ve skupinách jako je například "Kreslení :)", na blozích, na různých stránkách jako je fler.cz a potvor.cz. Ve městech sem tam nahlédnu do výloh různých galerií, jak tam ty obrazy stále visí a čekají, až si je někdo odnese domů.
Ale nikdo nepřichází, nebo jen zřídka. Tolik krásných věcí k zakoupení. A tak málo místa. Trochu váhám nad tím, jestli větší radost přináší výroba a dokončený výtvor jeho autorovi, nebo tomu, kdo si ho zakoupí, nebo ho získá jinak. Možná je to vyvážené, baví mě výtvarné práce, i když nejsem kdo ví jak zručná, a když vidím někde nějaký rozkošný keramický hrneček, tak mé srdce plesá a toužím po něm, ale faktem je, ale protože už hrníčky nemám kam dávat, už si žádný nekoupím.
A tak je to se vším. Plné police, skříně i zdi. Pro pěkné věci už zkrátka není místo… a to je prosím globální problém :D Zní to ztřeštěně, ale je to tak.
Někde v oceánu plave ostrov odpadků o velikosti Texasu. Ze Země se stává jedna velká skládka, kde není místo pro nic. Ani pro lidi, ani pro zvířata, rostliny… pro nic živého, pro nic, co člověka udržuje při životě.
Je mi zkrátka smutno. Tohle není o nedostatku peněz. Je to prostě o místě.
Uvažovala jsem o tom, že bych snad mohla zkusit dělat něco, co mi bude připadat hezké a zároveň praktické… třeba místo toho, abych zkoušela dělat šité šperky a místo háčkování, bych co, já vím,… stloukala tucty ptačích budek a dávala je na každý druhý strom v našem remízku… a možná je třeba i nějak zdobila, abych tam cítila to "estetično".
Třeba bych pomohla tátovi čistit náš potok a zkusila to na začátku přehradit, aby se voda pročistila od splašek, které do potoka tečou.
Vysadím si alej bříz.
Pořídíme nový krmelec, nebo opravili posed.
Já nevím, je těžké udržet souvislou myšlenku a cíl v době, kdy se na člověka řítí z jedné strany ekologická katastrofa a z druhé strany světová válka.

Čeští představitelé psychotechniky aneb jak započalo mé první zkouškové

17. prosince 2015 v 22:32 | Kočičí zlato |  Deník
zdroj: memegenerator.netDneska jsem absolvovala svou první zkoušku mých vysokoškolských studií. Nebo teda vlastně nevím, jestli jsem ji absolvovala, vzhledem k tomu, že začal s tolik známými následovníky Viktora Frankla a neodpustil si představitele české psychotechniky, což bylo téma, které mi už do hlavy prostě nelezlo. To bych si snad už spíše vzpomněla na všechny představitele gestaltismu a behaviorismu, než na podělanou českou psychotechniku. Alespoň že Würzburská škola a Narziss Kaspar Ach nezklamali (jméno za všechny prachy, já vím). Z pěti otázek by se snad nějak dalo vyčarovat 2,5 otázky, takže doufám, že alespoň ta troječka to éčko bude -_-, protože bych opravdu nerada opakovala hned první zkoušku, na kterou jsem si připadala celkem slušně připravená, krom toho, že mě čekají ještě další 4 zkoušky a jeden zápočet.

Fialová na Vánoce

14. prosince 2015 v 21:06 | Kočičí zlato |  HANDMADE


Letos na Vánoce jsem se rozhodla udělat tetě sutaškový šperk. Je to podruhé, co jsem pracovala se sutaškami a prostě to ještě není ono... kdo ví, jestli někdy bude :D Ale baví mě to a je fajn mít nějakého kretivního koníčka :) Tak doufám, že se ještě zlepším.

No, výsledek posuďte sami... má to spoustu chyb, ale jak říkám, alespoň jsem nějak tvořivě zabila čas a teta to snad ocení, i kdyby to nikdy nenosila :D


Dům na kopci - první kniha, při které jsem se bála

12. prosince 2015 v 22:34 | Kočičí zlato |  Knihy
První kniha, u které jsem se bála je Dům na kopci od Shirley Jackson.
Jde o docela krátkou novelku z roku 1959, která se stala předlohou pro (prý) známý horor The Haunting a vůbec pro knihy a filmy s tématikou strašidelného domu - což já moc ráda.

Protože nemám ráda spoilery, nehodlám vám tady příliš vypisovat, co se tam přesně dělo - zkrátka se skupina lidí sešla v domě s nevalnou pověstí, aby zjistili, jestli se tam děje skutečně něco paranormálního, nebo ne. Jak se dá jistě čekat (a proto to nepovažuju za spoiler :D), skutečně se tam něco začne dít, ale jak děj vyústí si už nechám pro sebe a je jen na Vás, jestli si knížku otevřete.

zdroj: databaze.knih.cz

Jak arteterapii ovládly živly

10. prosince 2015 v 20:39 | Kočičí zlato |  Deník
Tak jsem dnesla měla poslední hodinu arteterapie. Moc jsme toho za ten semestr nenamalovali, ale lepší něco než nic a rozhodně to byl příjemný Céčkový předmět.

Už nás nebylo tolik, protože zápočet jsme měli předchozí hodinu, tak jsem říkala holkám, že to dneska bude takové "intimčo". No, když nám pak zhasnul a zapálil svíčku, tak jsem se v duchu ušklíbla, že jsem se zase jednou trefila.

Pojal to trochu meditačně - zkrátka zhasnul světlo, abychom nebyli rušeni vnějšími podněty (ale pak stejně zapálil tu svíčku, ale to, že budou Vánoce) a snažil se nás naladit, abychom si trochu pročistili mysl, a pak nám řekl, co si máme představit.

Jako první přišla země. (To jsme ještě nevěděli, že po nás bude chtít živly.) Viděla jsem jak si do rukou nabírám hlínu. Ale. Neumím malovat ruce, a tak jsem "koukala" do sebe dál. Nakonec se mi alespoň vzdáleně promítlo tohle... i když moje představa byla docela živá, foukal tam větřík a traviny se pod ním ohýbaly.


Přitahuju jen pozornost dědků

9. prosince 2015 v 23:07 | Kočičí zlato |  Deník
Nejsem atraktivní.
Mám problematickou pleť - zrovna teďka vypadám, jako kdyby mi do obličeje vybuchl granát a po celém těle mám jizvy, ale za ty si můžu sama, protože se někdy prostě neudržím a něco rozdrbu. Taky jsem obézní. Bohužel, opět a zase. Když jsem šla na střední, zhubla jsem přes deset kilo a ikdyž jsem nebyla pořád hubená, slušelo mi to, cítila jsem se lépe... poslední ročník a prázky a teď výška mi ale vůbec nepomáhají a těch 10 kg, co jsem shodila, jsem zase po čtyřech letech nabrala -_-.

Taky mám malé oči, které mi zvětšují jen moje super mega dioptrie, protože jsem slepá jak patrona. Co je na mě hezké?... Vlasy.... vlasy se mi líbí, ale hodně padají, mastí se... děs. Vlastně jediné, k čemu na sobě nemám výhradu, je můj úsměv... ten se mi líbí... jsem ale přirozeně zamračený člověk, ale světe div se! Během pár měsíců jsem se naučila usmívat na lidi! Takže když jdu ráno do školy, nasadím úsměv a když se vrátím domů, tak ho konečně zase sesadím a nechám své mimické svaly odpočinout.

Jsou ale situace kdy se neusmívám.
Třeba když sedíte ve vlaku a přes uličku na vás kouká starší chlapík. A pořád kouká a pořád. A vy začnete hledat v batohu pepřák, abyste byli připravení, kdyby po vystoupení snad chtěl zkusit něco nemravného.

A jsou situace, kdy v hlavě křičím O CO VÁM SAKRA JDE!?
Třeba když si sednete na poslední volné místo v autobuse, úplně dozadu, mezi dva mladé kluky a jednoho divně zapáchajícího dědu. A vy sedíte, koukáte před sebe na tabulku, jak ubíhají autobusové zastávky... a periferním viděním vidíte, jak ten dědek, v tom stísněném prostoru, má hlavu otočenou přímo o 45° na vás a čumí a čumí A POŘÁD ČUMÍ ZATRACENĚ!

Ale když jdu po ulici, usmívám se a mrknu na nějakého fešáka, tak ne to ne, to neexistuju.

Dneska jsem si já prasátko objednala domů pizzu. No, nebyla jsem ve škole, protože se teď připravuju na zkoušku, takže jsem měla jen tepláky, špinavé třičko, starou mikinu, ani jsem nebyla učesaná, nijak nalíčená (takže ksicht a la Hirošima), ještě jsem vlezla do špinavých crossek... říkala jsem si I DON'T CARE, třeba s tím přijede Verča.

Ale kdepak. Krásnej mladej Rumcajz to byl. Dokonce se nabídl, že mi vrátí ze stravenek, i když normálně nevrací.
Asi abych si měla za co koupit nějaké slušné oblečení, nebo alespoň nějaký make-up.

Jdu se zahrabat do deky z mé ostudné zanedbanosti.