Minutka na čínský způsob

5. srpna 2016 v 16:17 | Kočičí zlato |  Recepty
Podělím se s vámi o recept mojí nejoblbíenější číny, kterou doma děláme. Je to fakt takový rychlorecept, co zvládne i děcko (až na vaření rýže, tohle mi pořád dělá problém -_-) Je to fakt mňamka, kteoru můžete různě vylepšovat :-)


Budete potřebovat
- maso, jakékoli máte rádi, pokud nejste masožravci, klidně si tam sýpněte tofu
- solamyl
- sůl, cukr
- olej
- sojovou omáčku
- papriku (sladkou, či pálivou, záleží na vás)
- kari
- žloutek
- cibuli
- rýži - použila jsem 50/50 kulatozrnnou i dlouhodrnnou

Maso nakrájíte na nudličky, naložíte do oleje se sojovkou (množství záleží na tom, kolik masa budete smažit, já jsem na cca 250g masa použila lžíci sojovky a tři lžíce oleje) - přidáte koření (tj. papriku a kari, ale můžete přidat i něco jiného, nebo použít přímo koření "Čína"), osolíte, ocukrujete, přidáte žloutek, sypnete půl lžíce solamylu (opět záleží na množství masa) pořáááádně promícháte, necháte v lednici. V kuchařce stálo, že by mělo být maso naloženo alespoň na 3 hodiny, já ho dělala po cca hodině a i tak bylo skvělé, tak se nemusíte bát, že byste hladovali dlouho :-)

Uvaříte si rýži. :D

Rozehřejte si pánev s olejem, orestujte si cibuli nakrájenou na kroužky, poté přidejte naložené maso a zprudka smažte! :-) Hotovo máte během pár minut. Čínu si samozřejmě můžete nějak vylepšit, např. přidáním zeleniny, arašídů, smažené cibulky na již hotové jídlo, nebo pikantní omáčkou... Já to mám ale nejraději takhle prosté :-)
 

Všechny moje fantastické lásky!

14. května 2016 v 15:00 | Kočičí zlato |  Kecy v kleci
Poslední dny jsem tak nějak v nostalgické náladě, protože by se ale můj veškerý partnerský život dal shrnout do pár vět, zavzpomínala jsem na všechny moje fiktivní lásky, kterým jsem propadla při čtení a sledování filmů a seriálů. A že je to teda dlouhý seznam. Pokusím se to vzít chronologicky.


Dracula (Ve filmu Dracula 1992)
Ještě když jsme bydleli u babičky (cca do mých 4-5 let), měli jsme v našem pokoji na polici pár knížek a mezi nimi byla i knižní verze Draculy dle scénáře stejnojmenného filmu. Byla tam i barevná příloha a tam mě ten pán v cylindru okouzlil. V té době u nás nebyly CD ani DVD, VHS měl málo kdo… a ještě nějakou dobu jsem si počkala, než byl Dracula v televizi. To jsem byla tehdy u babičky na víkend, dávali to někdy v noci a já si na to tehdy počkala, i když bych normálně musela jít už spát. A v novinách měli jeho fotku, tu jsem si pak vystřihla a dala do nočního stolku v mém pokojíčku. :D Ale musíte uznat, že to Garymu Oldmanovi opravdu seklo, když se líbil i malému dítěti.


Darren Shan (V knižní sérii Děsivá sága Darrena Shana)
No jo, další upír. Byla to úplně první upíří série, kterou jsem kdy četla. Ale nedočetla… nicméně, všechny díly mám, třeba se k Darrenovi ještě někdy vrátím. Co jsem měla ráda na Darrenovi… už přesně nevím :D Byl to sympatický hlavní hrdina a série byla hodně čtivá, skvělá. O filmovém zpracování se to bohužel říct nedá.


Cole Turner (V seriálu Charmed)
Neznám nikoho, kdo by koukal na Čarodějky a nemiloval Colea :D Tenhle poloviční démon se prostě dostal pod kůži každé dívce, která seriál sledovala. Mohl by vyvraždit půlku San Francisca, je to jedno, všechno je odpuštěno při jeho zamilovanému pohledu na Phoebe.


Clark Kent (V seriálu Smallville)
Moje velká letní láska, byla jsem u babičky na prázdninách, v obýváku jsem si hrála, měla jsem puštěnou televizi a najednou hele! První epizoda, první série, láska jako trám :D Hned první noc se mi o něm zdálo. Tom Welling je prostě hezounek, myslím, že měl docela podobné kouzlo jako Cole. A je to teprve pár let zpátky, co jsem si doplnila své "vzdělání" a shlédla konečně všechny díly. Musím se teda přiznat, že mám Lois radši než Lanu, ale první série jsou kvalitou rozhodně nedosažitelné oproti novějším sériím.


Edward Cullen (V knižní sérii Stmívání)
Zase upír! A rozhodně není poslední! :D Stmívání mě postihlo v 11 letech, když vydaly druhý díl Nový měsíc. Mamka tehdy vyčetla, že je to bestseller o upírech, tak jsem vyfasovala hned oba díly. A co říct, Stmívání jsem přečetla během jednoho dne. Byla to moje první knižní vyloženě slaďárna. Edward je nepochybně okouzlující a mezi fanoušky se ne nadarmo říká "zakázané jablko chutná nejlépe." Ale teď s odstupem času vidím, že jejich romance nezačala zrovna nejlépe. Edward mě asi nakonec přešel. Otázka jestli na tom nemá svůj podíl Robert Patizon :D


Van Helsing (Ve filmu Van Helsing)
Jsem strašpytel. Tohle bylo u babči na DVD, mamka s tetou se chtěly mrknout a já vybobaná, že nechci žádné vlkodlaky (aneb trauma z vlkodlaků po filmu Psí vojáci). No, pak to u nás hrálo od rána do večera, klidně i několikrát za sebou. Ten film umím do teďka nazpaměť a popravdě docela často si ho pouštím před spaním :D Hugh Jackman je prostě fešák a asi inklinuju k tmavým vlnitým delším vlasům. Ale i Dracula se mi zalíbil. Nic překvapivého :D


Jean-Claude (V knižní sérii o Anitě Blake)
Tenhle ten francouzský upír musí imponovat asi každé čtenářce Laurell K. Hamilton, u ní je z čeho vybírat. Tohle byla moje první drsnější série, taky to není žádné počteníčko pro malé holky, ale víte, co se říká - my holky jsme prý vývojově popředu :D Musím tady nicméně zkritizovat sérii - do Krvavého kolena pecka, pak už to jde se sérií z kopce. Místo detektivního děje jen sex a to se vám po pár knížkách celkem rychle omrzí J


Dimitrij Belikov (V knižní sérii Vampýrská akademie)
Další literární upíří lamač srdcí, teda tentokrát je to "dhampýr". Dimitrij je prostě samec, kdo četl, ví, o čem mluvím. Kdo nečetl, doporučuji! Jedna z mála knižních sérií, která opravdu stojí za to od prvního dílu do posledního! První díl má i svou filmovou verzi, ale k té řeknu pouze to, že je to dobrá oddechovka pro huberťáky, s knihou je to ale nesrovnatelné :-) Vampýrská akademie taky nabízí i další zajímavé sousto - například Adriana Ivashkova.


Chuck Bass (V seriálu Gossip Girl)
Ani tenhle seriál mě neminul. Ačkoli byl Chuck pěkný podvraťák, nakonec jsme mu všechny asi odpustily, když jsme postupně zjišťovaly, kdo ho vychovával. V knihách je prý ale větší z*mrd. To už se ale asi nedozvím, protože jsem si se seriálem vystačila :D


Lestat (Ve filmu Královna prokletých)
Tak jo, tady fakt nevím, co mě na Stuartovi Townsendovi zaujalo. Není nějak zvlášť atraktivní. Soundtrack filmu je prostě dekadentní a to jde ruku v ruce s upíří tématikou :D


Eric Northman (V seriálu True Blood)
Taky mám ráda blonďáky. Eric byl v seriálu pro mě jasnou volbou. No dobře, dokud se tam neobjevil vlkodlak Alcide. Ale tak… Kdybych mohla, brala bych oba. Najednou.


Eric (Ve filmu a stejnojmenném muzikále Fantom opery a v pokračování Love never dies)
Absolutně netuším, kde lidi nabrali, že jeho skutečné jméno je Eric, ve filmu i v muzikále vystupuje pouze jako Fantom (a někdy si lichotí pod přezdívkou "Angel of Music" :D), ale ani v knize, pokud si dobře pamatuju, tohle jméno nepadlo, ale budiž. Co se týče Erica, je to další ze zvrácených/zlomených postav na mém listě. Je to chladnokrevný vrah a přesto ho nedokážu nemilovat. Gerard Butler byl jako Fantom naprosto omamující.


Dean Winchester (V seriálu Supernatural)
Tohle je moje velká láska. Toho chlapa nelze nemilovat, jen nevím, jestli mám raději Deana Winchestera, nebo Jensena Acklese. Když vidím fotky s jeho dcerou, mám až slzy v očích, je až neuvěřitelné, jak se může narodit někdo tak nádherný a láska co z něj srší… Dcerka s maminkou mají určitě obrovské štěstí. No a když zpívá, tak už jsem na pokraji šílenství :D (Asi návrat do puberty.) Mimochodem další krásný tatínek je i Stephen Amell (Arrow).


Stiles Stilinski (V seriálu Teen Wolf)
Stiles je kamarád, kterého by chtěl mít každý a nepochybně je to pro spoustu holek i příklad vysněného přítele. Je inteligentní, vtipný, roztomilý. A je to člověk.


Loki (Ve filmech o Thorovi a v Avengerech)
Loki, tak chladný a zlomený, s vlasy trochu jako Mrakomor z Prince a večernice. Jak by asi vypadala žena, která by dokázala obměkčit jeho srdce? A taky by mě zajímalo, jaké by to bylo, kdyby ho nehrál Tom Hiddleston.

Tak to by tak bylo. Pak jsou u ještě jiní, které jsem nezmínila, třeba Steve Rogers (Kapitán America), tenhle Avenger je pro mě prostě opravdový hrdina (A teď všichni víte, komu jsem fandila v Civil War :D), Charles z Tudorovců, ale to bude asi tím, že Henrymu Cavillovi to tam prostě fakt seklo :D… A nezapomeňme na Star-Lorda, tohle je prostě sympaťák :-)

Kdybych ale měla vybrat ze všech zmíněných jednoho jediného, byl by to právě Dean. Během seriálu měl až na výjimky jen letmé známosti, ale byla tam minimálně jedna žena, kterou fakt miloval. A při životě, který vede mu holka ani nemůže mít za zlé ty jednorázové známosti :D Jinak je to parťák, kterého by ocenil asi každý. Tak z celé té hromady upírů jsem si přece jen vybrala člověka :D

Tak to byly moje fiktivní lásky :-) A jaké jsou ty vaše?

Humánní nehumánnost?!

30. dubna 2016 v 12:00 | Kočičí zlato |  Kecy v kleci
Dnes jsem v hodině filozofie byla vystavena opravdu nepříjemnému tlaku ze strany vyučující i ze strany některých spolužáků. Krátce jsme hovořili o Masarykovi a o jeho Ideálech humanitních, konkrétně o darwinismu a Nietzschem.

Masaryk píše, že dle darwinismu v přírodě funguje přirozený výběr - silnější přežijí, slabější zemřou, v průběhu vývoje jsme se ale stali humánními (lidskými) a svou lidskostí přirozený výběr potíráme. Boj silnějšího se slabším není humánní. Nezabíjíme, zachraňujeme, nebo se o to pokoušíme.

Když jsem ale oponovala vyučující s tím, že nezabít neznamená být humánní, setkala jsem se s velice tvrdou kritikou. Mluvila jsem o tom, že v některých případech je naopak nehumánní život neukončit. Pokud vidím, že člověk velice trpí a stejně umírá, proč ho nechat setrvávat v takovémto stavu? Připadá mi neuvěřitelné, že v dnešním civilizovaném světě se ještě polemizuje o správnosti eutanazie - a teď myslím asistovanou sebevraždu, ne odpojení člověka od přístrojů.

Myslím, že pokud je člověk rozhodnut ukončit svůj život ze zdravotních důvodů, měl by mu stát umožnit toto udělat důstojně. Taková "laická" sebevražda může nakonec skončit fatálně, ale ne rovnou smrtí. Špatné namíchání poměrů prášků, příliš krátký pád, oběšení, při kterém se nezlomí vaz… Nakonec ta sebevražda může být dalším zdrojem utrpení člověka, který po tomto prostředku sáhl jako po něčem, co ho spasí. A představte si, co to musí být pro rodinu, když musí člena své rodiny odříznout od lustru, nebo když není tělo, které by pochovali, protože po sražení vlakem z něj zbyly jen cáry.

A co se týče toho druhého případu - odpojení člověka od přístrojů, nepopírám, že rozhodnutí, zdali to udělat, či ne, musí být opravdu nesmírně těžké. Než na mě vybalíte dojemný příběh, jako to udělala spolužačka, o sestře, jejíž manžel je voják a byl několik měsíců v kómatu a že mu zachránilo život, když ho odmítli odpojit od přístrojů, protože se nakonec z toho dostal a žije docela normálně, až na to že je na vozíčku, tak bych vás ráda utnula, protože opakuji - já tady nezastávám názor zcela přirozeného výběru, neříkám, že máme vybíjet slabé a oslabené, abychom jako lidstvo posílili, já jen říkám, že někdy už není jak pomoci. Pan Voják měl štěstí, nepochybně toho mnoho vytrpěl v boji i v nemocnici a svůj boj vyhrál a já mu to moc přeji, ale jsou lidé, kteří svůj boj nevyhrají, lidé, děti, kteří se sotva narodí a už jsou až do své smrti upoutání na lůžko, lidé ve vegetativním stavu, lidé kteří by bez přístrojů nepřežili ani minutu.

Vyučující oponovala různými argumenty, například tím, že i když je člověk upoután na lůžko a přístroje, ani tak nemáme právo ukončit jeho život, protože nevíme, jestli skutečně trpí. Třeba je ve své mysli úplně jiný, třeba zažívá něco povznášejícího. Utrpení je strašně subjektivní.

No, já nevím, co se děje v hlavě těm lidem, kteří svůj život dožijí v umělém spánku. Nevím, jestli tam něco zažívají. Nevím, jestli jsou schopni přemýšlet. Ale doufám, že ne. Mysl upoutaná v lidském těle, která nezmůže vůbec nic. Nezní vám to jako utrpení? Mně ano.

Se svými názory a upřeným pohledem spolužačky a vyučující jsem měla pocit, jako kdybych byla psychopat, jako kdybych tam snad obhajovala vraždění. Učitelka na mě dokonce vytáhla, že v takovém případě by lidé mohli jen tak zabíjet kočky a psy, když by nám už k ničemu nebyli.

Jo tak to moment, my tu mluvíme o humánnosti, o tom co je a co není humánní a když řeknu, že zabití nemusí být nutně vždy aktem nehumánnosti, tak z toho vyplývá, že zastávám názor, že kdo a co se mi nehodí, tak to můžu zabít, protože jsem přeci lepší než slabí jedinci.

Dneska na mě naše fenečka při loučení před odchodem do školy z ničeho nic skočila. Její skok jsem nepředpokládala, měla jsem zvednutou ruku a prstem jsem jí zasáhla do obličeje, chviličku jsem měla strach, že jsem zasáhla oko. Ani nezakňučela, ale hned jsem kontrolovala, jestli jí očko neslzí od zásahu, nakonec bylo všechno v pořádku, musela jsem jí zasáhnout někde blízko oka, ale naštěstí ne přímo do něj. I tak jsem cestou na autobus měla tendenci se vrátit a zkontrolovat jí znovu a rovnou s ní zůstat a ujistit se, že následek téhle nehody se neprojeví až později.

A přesto jsem tam dneska seděla a oni mě nechali na minutku o sobě zapochybovat. Skoro se jim podařilo vnutit mi, že zastávám názor, který jsem tam ale ani neobhajovala a který mi vlastní rozhodně není.

Ať si lidé pomáhají.

Bez medicíny by tu dneska nebyli mí prarodiče, možná ani rodiče, možná bych se vlastně vůbec nebyla bývala narodila. Žádný přirozený výběr.

Ale kdybych věděla, že se mi má narodit postižené dítě, nezaváhala bych. Kdybych viděla člověka umírat ve strašných bolestech a já měla možnost jeho trápení ukončit…Nevím, zdali bych toho byla schopná, ale věděla bych, že není správné ho takhle nechávat. A když si člověk přeje zemřít, protože je pro něj bolest už nesnesitelná a umírá, kdo je sakra stát, aby diktoval, kdy člověk může ukončit svůj život?!

Svět není černobílý a pro lidskost to platí také.

Nežádám vás o to, abyste se mnou souhlasili. Žádám vás, abyste akceptovali, že můj názor může být jiný než váš a pokud cítíte silný nesouhlas, prosím, abyste se podělili o svůj pohled na věc.

Musíme si naslouchat.
 


Série SELEKCE

13. března 2016 v 20:36 |  Knihy
Pokud jste single, mladinké, nebo zkrátka znuděné, Selekce je právě pro Vás.
Ale pokud hledáte příběh, který by Vám mohl skutečně něco dát, po sérii nesahejte. Má to hloubku asi jako brouzdaliště.


Trilogie od americké spisovatelky Kiery Cass zaujme především mladinké dívenky, které ještě sní o princi na bílém koni. Příběh se odehrává v království Illea, jehož lid je rozdělen na několik kast. Dívky z celého království mají ale jednou za čas - totiž pokaždé, když je královský synek zralý na ženitbu - šanci zcela zásadně změnit osud sebe a svých rodin - přihlášením se do Selekce, jejíž finalistky několik měsíců žijí v paláci, kde mají možnost získat srdce mladého prince Maxona, budoucího krále.

Hlavní postavou je dívka z páté kasty America Singer, která se živí zpěvem (jak příhodné pro její jméno, že). Ačkoli má America velice tajný vztah s Aspenem, je to právě její přítel, který jí přiměje přihlásit se do Selekce, protože by si nemohl vzít na triko, kdyby Americu připravil o šanci na lepší život.

A jak už to tak bývá, America se mezi vybraných 35 dívek samozřejmě dostane a její život se převrátí vzhůru nohama. Zvláště, když se nachází rozpolcená mezi dvěma nápadníky - Aspenem, který, jak na potvoru, začne v paláci pracovat jako strážný, a samotným princem Maxonem, kterého America okouzlí.

Jejich romantické pletky se odehrávají na pozadí království sužovaného útoky krvelačných rebelů, ale nenechte se zmást... tato linie příběhu je vlastně zcela bezvýznamná.

Sympatických hlavních hrdinů se taky nedočkáte, příběh je opravdu jen o soutěži bandy holek, které jsou pro princovo srdce/korunu/peníze schopné soupeřkám vyškrábat oči a vyškubat vlasy. A samotný princ taky není zrovna někdo, za kým bych já osobně uháněla.

Nicméně nemohu popřít čtivost všech tří knih - stránky opravdu ubíhaly jedna za druhou, průběh čtení bych mohla vyjádřit rovnicí jeden díl = jedna noc, nevím, zda-li na databázi knih dosáhla Selekce tak vysokého hodnocení právě kvůli skvělé čtivosti, nebo jestli knihu hodnotily zkrátka dívky/ženy, které takovéto příběhy vyhledávají.

Pokud se odprostíte od toho, že by si America i Maxon oba zasloužili dostat za své chování přes pusu, pak máte celkem slušnou šanci si příběh docela užít. Jakmile si ale uvědomíte, co hlavní postavy vyvádějí, dobrý dojem ze čtení bude rázem pryč.

Proto doporučuji NEMYSLET.
A knihy stáhnout online, kdybyste si to myšlení neodpustili, alespoň vás nebude bolet peněženka :-)

Co mi leden dal, co mi leden vzal

30. ledna 2016 v 19:30 | Kočičí zlato |  Deník
Nový rok opět a zase nezačal zrovna ideálně.
Pozitivem je, že zkouškové mám už skoro za sebou, poslední zkoušku z fyziologie a neurofyziologie mám 5.2. a uplynulé zkoušky, jsem zatím zvládla vždy na první pokus a myslím si celkem obstojně (1xB, 2xC, z jedné zkoušky vlastně ještě nemám známku, snad se to povedlo). Za každou zkoušku jsem se nějak odměnila... ale před pár dny, jsem na FB uviděla, že budou na Colours of Ostrava 2CELLOS(!!! ♥)... takže jsem se za ty prachy odměnila už vlastně za zimní i letní semestr :D To byla ta pozitiva.


Bohužel mi leden přinesl i špatné zprávy.


13. ledna jsme našeho Mourečka našli ležet v pelíšku nebožky fenečky B., opustil nás ale asi už den-dva dny předtím.
Můj malý milý mourovatý přítel odešel v krásném věku, letos by mu bylo 16 let. Odešel ve spánku. Nemůžu k tomu víc dodat, byl jsi královský kocour, chybíš mi... a myslím, že chybíš i Mikešovi, i když jste se tvářili, že se nesnášíte.

Další příšernou zprávou je, že mého dědečka postihla rakovina. Máma strašně plakala. Ale já věřím, že se z toho dostane. On to dokáže. Ale ráda bych mu nějak pomohla. Pokud si toto někdo přečte a shodou okolností bude mít nějaké zkušenosti i s alternativní léčbou... za Vaše rady bych byla vděčná a předem děkuji.

Pro teď se už ale odmlčím.

Všechna má předsevzetí...

31. prosince 2015 v 22:16 | Kočičí zlato |  Deník
Obvykle si předsevzetí nedávám, když člověk chce změnu v životě, má se do práce pustit hned. Ale poslední dobou bývám hodně zasněná a přemýšlím. Nový rok je ideální příležitostí s tím konečně začít něco dělat… a že to teda nebude krátký soupis.
  1. Začít se konečně učit na zkoušky a LS pokud možno si vzít něco do předtermínu, ideálně se zkusit učit souběžně, ale v tomhle směru zase nehodlám mít na sebe kdo ví jaké požadavky, protože vím, jak to zkrátka chodí.
  2. Zhubnout. Teď je to opravdu potřeba, pro sebe jak z psychických tak zdravotních důvodů. Alespoň 5 kg. Ideálně však deset až patnáct.
  3. Vůbec o sebe začít trochu víc pečovat. Jak o tělo, tak o duši.
  4. Zapracovat na sebeúctě a sebevědomí.
  5. Trávit více času s přáteli. Bylo by fajn alespoň jednou do měsíce si někam vyjít, nebo s nimi jen tak posedět doma.
  6. Začít opět trochu kulturně žít - knihy, kino, divadlo…
  7. Na podzim by bylo možná fajn začít chodit do tanečních, do kterých jsem na gymplu nechodila, protože můj tehdejší přítel tam chodit nechtěl. Tento bod ale nejspíše splním jen pokud si někoho najdu. S tím se pojí další bod.
  8. Naučit se říkat ano. Dát lidem šanci, neházet je všechny do jednoho pytle. Zapomenout na ex. Začít žít proboha!
  9. V létě by možná bylo fajn si něco vydělat. Láká mě hodně práce v zahraničí, ale zároveň mám strach. Mám strach ze spousty věcí. Proto bych tento bod chtěla věnovat překonávání strachu.
  10. Nechat minulost minulostí. Myslet do budoucna, ale žít především přítomností. Poslední dobou jsem hodně zasněná… znáte to, takové to uvažování co by, kdyby… je to přirozené, vlastně je to prostředek psychohygieny. No, ne pokud tím strávíte většinu dne. Takže snažit se zůstat spíše nohama na zemi.
  11. Příští Silvestr strávit jinde než u rodiny. Letos na mě hodně dopadá osamělost. Navíc mě ex nezapomněl obvinit, že jsem kurvička, i když poslední kluk, se kterým jsem něco měla, byl on. Je mi prostě na nic. Vím, že s přáteli by mi teď bylo lépe.
  12. ... taky by bylo fajn trošku častěji uklízet pokoj ...
  13. Objevovat nové věci a věnovat se tomu, co mě baví.

... To je přibližně vše. Pokud splním alespoň něco z toho, budu ráda. Doufám, že budu dostatečně silná a příští rok bude alespoň o něco lepší, než ty uplynulé...

Vám všem rovněž přeji vše nejlepší do nového roku, ať všechna vaše trápení se rozplynou a nové nepřicházejí... a pokud přijdou, buďte silní a bojujte.

Šťastné a veselé! :)

24. prosince 2015 v 15:41 | Kočičí zlato
Když už přišly ty Vánoce, tak bych vám všem ráda popřála ať je máte šťastné a veselé, ať je Ježíšek štědrý, ať si svátky užijete v klidu a míru a do nového roku vše nejlepší :)

Vysokoškolákům přeji hodně zdaru při zkouškách! :) Já netuším, kdy se začnu učit -_-.


Vánoce tady a venku jaro. Tak alespoň trochu snížku na přání neuškodí :)

Místo pro pěkné věci

23. prosince 2015 v 19:27 | Kočičí zlato |  Kecy v kleci
V poslední době na mě padl takový… kulturní splín. Na světě je spousta talentovaných lidí. Malířů, architektů, spisovatelů, básníků, švadlen… a jinak zručných či nadaných lidí. Vidíte to všude - na internetu na FB ve skupinách jako je například "Kreslení :)", na blozích, na různých stránkách jako je fler.cz a potvor.cz. Ve městech sem tam nahlédnu do výloh různých galerií, jak tam ty obrazy stále visí a čekají, až si je někdo odnese domů.
Ale nikdo nepřichází, nebo jen zřídka. Tolik krásných věcí k zakoupení. A tak málo místa. Trochu váhám nad tím, jestli větší radost přináší výroba a dokončený výtvor jeho autorovi, nebo tomu, kdo si ho zakoupí, nebo ho získá jinak. Možná je to vyvážené, baví mě výtvarné práce, i když nejsem kdo ví jak zručná, a když vidím někde nějaký rozkošný keramický hrneček, tak mé srdce plesá a toužím po něm, ale faktem je, ale protože už hrníčky nemám kam dávat, už si žádný nekoupím.
A tak je to se vším. Plné police, skříně i zdi. Pro pěkné věci už zkrátka není místo… a to je prosím globální problém :D Zní to ztřeštěně, ale je to tak.
Někde v oceánu plave ostrov odpadků o velikosti Texasu. Ze Země se stává jedna velká skládka, kde není místo pro nic. Ani pro lidi, ani pro zvířata, rostliny… pro nic živého, pro nic, co člověka udržuje při životě.
Je mi zkrátka smutno. Tohle není o nedostatku peněz. Je to prostě o místě.
Uvažovala jsem o tom, že bych snad mohla zkusit dělat něco, co mi bude připadat hezké a zároveň praktické… třeba místo toho, abych zkoušela dělat šité šperky a místo háčkování, bych co, já vím,… stloukala tucty ptačích budek a dávala je na každý druhý strom v našem remízku… a možná je třeba i nějak zdobila, abych tam cítila to "estetično".
Třeba bych pomohla tátovi čistit náš potok a zkusila to na začátku přehradit, aby se voda pročistila od splašek, které do potoka tečou.
Vysadím si alej bříz.
Pořídíme nový krmelec, nebo opravili posed.
Já nevím, je těžké udržet souvislou myšlenku a cíl v době, kdy se na člověka řítí z jedné strany ekologická katastrofa a z druhé strany světová válka.

Čeští představitelé psychotechniky aneb jak započalo mé první zkouškové

17. prosince 2015 v 22:32 | Kočičí zlato |  Deník
zdroj: memegenerator.netDneska jsem absolvovala svou první zkoušku mých vysokoškolských studií. Nebo teda vlastně nevím, jestli jsem ji absolvovala, vzhledem k tomu, že začal s tolik známými následovníky Viktora Frankla a neodpustil si představitele české psychotechniky, což bylo téma, které mi už do hlavy prostě nelezlo. To bych si snad už spíše vzpomněla na všechny představitele gestaltismu a behaviorismu, než na podělanou českou psychotechniku. Alespoň že Würzburská škola a Narziss Kaspar Ach nezklamali (jméno za všechny prachy, já vím). Z pěti otázek by se snad nějak dalo vyčarovat 2,5 otázky, takže doufám, že alespoň ta troječka to éčko bude -_-, protože bych opravdu nerada opakovala hned první zkoušku, na kterou jsem si připadala celkem slušně připravená, krom toho, že mě čekají ještě další 4 zkoušky a jeden zápočet.

Fialová na Vánoce

14. prosince 2015 v 21:06 | Kočičí zlato |  HANDMADE


Letos na Vánoce jsem se rozhodla udělat tetě sutaškový šperk. Je to podruhé, co jsem pracovala se sutaškami a prostě to ještě není ono... kdo ví, jestli někdy bude :D Ale baví mě to a je fajn mít nějakého kretivního koníčka :) Tak doufám, že se ještě zlepším.

No, výsledek posuďte sami... má to spoustu chyb, ale jak říkám, alespoň jsem nějak tvořivě zabila čas a teta to snad ocení, i kdyby to nikdy nenosila :D